Co je to kulturní obohacení

O kulturním obohacení slyÅ¡el asi každý. VÄ›tÅ¡inou se toto slovní spojení používá v sarkastickém významu slova, pravdou vÅ¡ak je, že původní význam rozhodnÄ› nijak hanlivý není. Naopak, mÄ›l by být dokonce přínosný. BÄ›hem Äasu se vÅ¡ak tento pojem stal synonymem pro nÄ›co jiného, než bylo zamýšleno. Je tedy vhodné si alespoň Äas od Äasu pÅ™ipomenout jeho původní význam.

 

Tím je pÅ™ijmutí a zaÅ™azení zvyklostí a tradic pocházejících z jiných kultur do té naší. V souÄasnosti je vÅ¡ak vÄ›tÅ¡inou spojován s extremismem pÅ™edevším v náboženství a jeho projevy, aÄkoliv to tak původnÄ› myÅ¡leno nebylo. Původní myÅ¡lenka je taková, že ony zvyky a tradice, které pÅ™ijmeme, naÅ¡i kulturu nezmÄ›ní, nýbrž obohatí tak, že bude jeÅ¡tÄ› lepší.

 

 

Ano, sen je to hezký, o tom není sporu. Bohužel je zároveň také naivní. Lidé jsou lidé, a xenofobie je v nás coby druhu pomÄ›rnÄ› silnÄ› zakoÅ™enÄ›na. To platí jak pro původní kulturu tak pro ty, kteří do ní pÅ™ichází. Není tedy divu, že Äasto dochází ke konfliktům, které mnohdy konÄí tragicky.

 

PÅ™itom vÅ¡ak nelze dávat vinu pouze jedné stranÄ›. Ano, bylo by snadné svést vÅ¡e na extrémisty a ilegální imigranty, avÅ¡ak aÄkoliv ti bezesporu mají svůj podíl viny, Äást jí také nese migraÄní politika jednotlivých států, která nedokáže kontrolovat pÅ™icházející a dostateÄnÄ› vracet zpÄ›t ty, kteří by mohli dÄ›lat problémy.

 

 

Zdá se tedy, že situace je beznadÄ›jná. OvÅ¡em tak tomu není. Jako spoleÄnost směřujeme ke stále vÄ›tší toleranci a své sklony ke xenofobii se snažíme z velké Äásti potlaÄovat. Naopak se snažíme být tolerantní k ostatním, i když zde je tÅ™eba říci, že i tady by mÄ›ly být nastaveny urÄité hranice, za které bychom jít nemÄ›li.

 

Není to tedy snadný problém a je jasné, proÄ se z kulturního obohacení stal tak kontroverzní pojem. ŘeÅ¡ení vÅ¡ak v souÄasné dobÄ› nemáme, a vzhledem k politické situaci to nevypadá, že by bylo v nejbližší dobÄ› nalezeno.