Nikdo z nás lidí se nerodí dokonalý. A chybami se člověk učí. A když si tak lidé uvědomili svoji nedokonalost, již ve srovnání s ptáky mají, začali se zabývat i myšlenkami na to, jak by se to dalo zařídit, aby také uměli létat. A protože nikomu křídla nenarostla, začala se hledat alternativní, technická řešení. A je nad slunce jasné, že to nešlo vždycky tak, jak bychom si my lidé přáli.
Naše předky logicky nejprve napadlo ptáky napodobovat. A tak si připevňovali různá křídla a pokoušeli se jimi mávat. Ale to k úspěchu samozřejmě nevedlo. A tak se to zkoušelo stále znovu a jinak. A kdo si počká, ten se dočká.
Přišlo se tedy třeba na to, že dost velká křídla se sice vyrobit dají, ale člověk nikdy nebude mít tak velké svaly, aby mu stačily k odpoutání se od země. A tak se vyzkoumala ta správná aerodynamická řešení, která se musela spojit s dostatečně silnými motory. A to pochopitelně ne těmi původními, parními, protože ty byly příliš těžké, a navíc by se pod nimi za letu nedalo topit a letadla by neunesla dostatečnou zásobu dřeva nebo uhlí. Musela přijít lehčí a výkonnější řešení v podobě motorů roztáčejících vrtule nebo těch tryskových.
Je logické, že se u této techniky muselo přijít i s používáním stále lehčích materiálů. Se dřevem nebo ocelí by se nevystačilo, to by byla pro ony motory enormní zátěž.
A čím výš se chtělo vzlétnout a čím dále doletět, tím důležitější bylo vyřešit i problémy, jež se spojovaly s tímto. Muselo se vyřešit, aby se ve vysokých výškách dalo dýchat, orientaci podle pozorování zemského povrchu nahradila jiná technická řešení. A jak provoz houstnul, bylo třeba mít i stále dokonalejší přehled o pohybu všech letadel a jejich vzájemné poloze. A v zájmu bezpečnosti se toho řešilo ještě víc.
Až jsme dosáhli dnešní situace, kdy létáme dokonaleji než ptáci. I když jsme stále nedokonalí, technika nám to umožňuje.